Ramena přímého luku jsou před napnutím v celé délce rovná. Mění se pouze jejich průřez, tj. od středu ke koncům se zužují. Jsou celkem přesné, ale jen na kratší vzdálenosti. Některé přírodní národy používají takové luky ještě dnes a jako zbraň je nelze v žádném případě podceňovat. Rovněž u nás se opět rozvíjí střelba z přímých luků v kategorii long-bow (dlouhý luk). V období vojenského rozmachu této zbraně (cca 1300-1500 n.l.) rostly postupně použité síly nátahu od 70 liber (1 libra = 0,454 kg) zhruba až na 160-170 liber, jak je možné spatřit v případě luků nalezených na potopené lodi Mary Rose. V podstatě jakákoli kultura, která používala luky pro vojenské účely, dospěla po jistém vývoji k podobnému výsledku, tedy luk 100-150 lbs a velmi těžké šípy z tvrdého dřeva. To se týká třeba Číny za kultury Man-chu, tureckých "artilery" luků, tak i feudálního japonska, kde Yumi dosahovala běžně 90 lbs nátahu. Výhoda silných luků spočívá ve schopnosti vystřelit velmi těžký šíp, který díky své hmotnosti a tím pádem i vysoké kinetické energii proráží nepřátelské zbroje.


Reflexní luky

Dalším vývojovým stupněm je luk zvratný neboli reflexní. Je pro něj charakteristické, že při napínání tětivy na luk je třeba konce ramen zvrátit z jejich výrobního tvaru proti směru výstřelu. Konce ramen si však tendenci k návratu do tohoto výrobního tvaru viditelně zachovávají i při napnuté tětivě. Reflexy významně ovlivňují výkon luku i rychlost výstřelu. Výkon reflexního luku je podstatně vyšší, než výkon luku přímého. Luk se ale ve výstřelu chová neklidně a jeho zpětné rázy se přenášejí do střelcovy ruky. Rozkmit ramen má za následek i menší přesnost střelby.





Deflexní luky

Ve snaze odstranit negativní vlivy reflexního luku, byl vytvořen luk hluboký neboli deflexní. Střed luku je vyroben tak, že z něho vycházející ramena se výrazně naklánějí směrem ke střelci a to ještě před napnutím tětivy. Konce ramen jsou opatřeny reflexy, které jsou také u tohoto luku patrné i po napnutí tětivy. Výkon deflexního luku je nižší než u luku reflexního, ale ve výstřelové fázi se chová klidněji a co do přesnosti zásahů je spolehlivější.






Deflexně-reflexní luky

Jako kombinace luku reflexního a deflexního vznikl luk deflexně-reflexní. Spojuje v sobě velký výkon luku reflexního a značnou přesnost luku deflexního. Střed luku je deflexní, což zajišťuje kvalitu střelby, ramena jsou výrazně reflexní a dodávají šípu velkou počáteční rychlost. Pro své výborné vlastnosti se tento typ luku uplatňuje i v současné závodní lukostřelbě.







Mimostředové

Luk je při pohledu po nebo proti směru střelby symetrický. Zakládka může být umístěna jak na levé, tak na pravé straně luku. Šíp z takového luku směřuje u praváků výrazně doleva. K závodní střelbě se tento druh luku nepoužívá, svojí výhodu může mít při výcviku nováčků, neboť ho lze vybavit jak pro leváky, tak pro praváky. Dále se ho ze stejného důvodu dá použít při různých akcích, kde se střelby v rámci zábavy zúčastňují praváci i leváci.

Středové

Podélná osa středu luku je nad držadlem vychýlena u praváků vpravo a u leváků vlevo a po cca 25 cm se zase vrací do původní roviny. Tak vzniká na luku tzv."okno". To umožňuje, aby šíp byl hrotem "vyložen" z luku jen tak, jak to vyžaduje správné seřízení tohoto parametru. Středy jsou vyráběny v provedení pro praváky i pro leváky, kterých je v populaci průměrně 12%. Přesto, že nářadí pro leváky není nadbytek, je asi lepší ponechat každému "jeho ruku" a nepředělávat střelce kvůli nářadí a to i s ohledem na tzv. řídící oko. Někdy se ale přesto může stát, že střelec který je pravoruký či levoruký, má řídící oko opačné. To se projeví tím, že nováček "kroutí" hlavu kolem tětivy a z 10 metrů zcela míjí i velkou terčovnici. Pak je třeba zvážit, co bude s ohledem na svěřence výhodnější přestavět. Toto rozhodnutí je ale třeba udělat rychle. Pokud to nejde, je lepší nácvik střelby do doby rozhodnutí zcela přerušit. Přednost by měla ale dostat střelba podle řídícího oka.







zdroj: www.sebu.cz